Listopad 2010

Pouze tři měsíce...

28. listopadu 2010 v 21:38 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Muj deník
Už pouze 3 měsíce čekání! V ůnoru 2011 je otevřena registrace v E-Bradavicích. Abych mohla studovat na této škole musim sepsat esej na téma: Můj kouzelnický životopis aneb příběh mého života před nástupem na školu čar a kouzel.
Už se těším! :)
Lili xoxo

Logo - E-Bradavice

2. Nástupiště 9 a 3/4 a první dojmy z Bradavic

28. listopadu 2010 v 10:32 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
Konečně skončily prázdniny. Letos byli vcelku neobvyklé, nejenom že mi přišel dopis z Bradavic, ale nějak jsem si začala víc vážit Remuse. Nejen proto, že mi vyprávěl příběhy z Bradavic, ale že mě začal brát trošku vážněji než předtím.

Vybavil se mi jeden rozhovor o jedné lumpárně, o které nikdo jiný krom Siriuse, Jamese, Rema a Petera nikdo neví.
,,Už jsem ti říkal o tom, jak se z kluků staly nelegální zvěromágové?"ptal se.
Jenom jsem zavrtěla hlavou.
,,Takže kluci se rozhodly že se mnou budou i když se změním ve vlkodlaka. Ty by nebylo možné kdyby byli jako lidi, proto si zjistily všechno o proměně člověka ve zvíře, tudíž o zvěromagii.
Je to velmi složitá přeměna, a taky velmi nebezpečná. Jednoho dne se přeměna povedla Siriusovi, který to pak naučil ostatní. Proto každý uplně po Bradavicívh neběhal pouze vlkodlak, ale i černý pes v které se měnil Sirius, jelen s duší Jamese a Peter v kůži krysy. Od toho jsou odvozené i naše přezdívky-Tichošlápek, Dvanácterák, Červíček a Náměsíčník. Kdyby se to v té době zjistilo vyhodily by nás ze školy. Tak a ted už spi, zítra jedeš do Bradavic."řekl.

Druhého rána mě probral křik ze zdola.
,,Lilien, vsávej, dneska jedeš do Bradavic!
No jasně, dneska je 1.září! Rychle jsem se oblékla, najedla a snesla všechny věci dolů. Odjíždělo se z nádraží King´s Cross, z nástupiště 9 a ¾, což mi přišlo jako hloupost. Žádné takové nástupiště tam určitě není, ale co jsem přece čarodějka, pro mě už není nic nenormální.
Přišli jsem na nádraží a vydali se mezi nástupiště 9 a 10. Matka něco povíala, když v tom se remus rozběhl proti zdi a kupodivu do ní nenarazil. ,,O probíhání zdí

mi nic neříkal." pomyslela jsem si. Rodiče mi nabádaly at´udělám to samé, tak jsem se rozběhla a…dostala se na krásné nástupiště. Už od pohledu bylo poznat, že se nejedná o obyčejné milovské, nýbrž o čarodějné. Všude bylo plno lidí v hábitech, kteří se hemžily kolem červeného vlaku s nápisem ,,Bradavický Express".

,,Tak co, myslelas si že to neproběhneš?" dobíral si mě Rem.
Než jsem stačila něco říct vyběhli ze zdi rodiče a popoháněli mě. Všechny moje věci jsem odevzdala do zavazadlového prostoru a šla se rozloučit. Začala jsem matkou, které se v očích třpytily slzy.
,,Vždyt´nejedu na popravu." Řekla jsem a objala ji.
..Sbohem tati." A následovalo další obětí.
Nakonec jsem si nechala bratra.
,,Tak ahoj, Remusi. A objala jsem ho.
Mezitím mi stihl zašeptat ,,Mám tě rád."
A já stihla odpovědět ,,Já tebe taky."

V tom se ozvalo písknutí, už se muselo nastupovat. Vlezla jsem do vlaku a naposledy zamávala své rodině. Vlak se rozjel a já si šla hledat místo k sezení. Všude bylo plno, až na jedno kupé kde seěla holka s narůžovělými vlasy, neváhala jsem a vlezla k ní.

,,Ahoj" řekla jsem.
,,Já jsem Lilien Lupinová, můžu si k tobě přisednout?" zeptala jsem se.
Ozvalo se mi tiché ,,Ahoj, sedni si. Já jsem Nymfadora Tonksová."
Po chvíli ticha jsem si začaly povídat.měly jsme společné zájmy. Rády jsme četli knížky a poznávaly nové věci. V tom nás vyrušilo odsunutí dveří. Dovnitř vtrhla černovlasá dívka.
,,Kdo to je?" zeptala se a dívala se na mě.
,,To je Lilien Lupinová" řekla Nymfadora.
,,Ahoj" řekla jsem.
,,Ahoj, já jsem Bellatrix Blacková." Odpověděla.
Blacková, Blacková…snad to není Siriusova sestra. To by mi snad Remus řekl ne?
Z myšlenek mě vytrhl Bellin štěbetavý hlas. Všechny tři jsme se spolu náramě bavily. Čas utekl, ani nevím jak, a my jsme se museli převléct do uniforem. Mezitím padla řeč na to, v jaké koleji bysme chtěli být.
,,Mě je to jedno, ale asi bych nechtěla do Zmijozelu." Hlásila Nymfadora.
,,To já bych Zmijozel brala, oba moji rodiče tam chodily. Hlavně nechci do Mrzimoru, tam jsou prý samý tupci." Říkala Bella.
,,Já bych chtěla do Nebelvíru. Chodil tam můj bratr a rodiče." Řekla jsem.

Schodli jsme se na jednom-že chceme být všechny v jedné koleji. Už jsme se blížily k Bradavicím, alespoň jsem si to myslela. Za chvíli bylo vidět stříbřité jezero a nad ním na skále Bradavický hrad. Vlak se skřípotem zastavil. Všichni se vyhrnuli ven. Na zastávce čekal velký a zarostlý obr.
,,Všický prvácí sem!" hlásal.
,,Já sem Hagrid, Bradavickej hajnej a teťkoňc vás vodvedu do hradu. Všický za mnou!"

Šli jsme dolů k jezeru, kde jsme si sedli do malých lodiček. Lodě sami pluly, jako by je pod vodou někdo tlačil. V tom Bella zavýskla.
,,Podívejte!" a ukázala nahoru.

Na skále byl vidět hrad, překrásný hrad. Remus vůbec nepřeháněl, když Bradavice popisoval.Když jsme vylezli na břeh šli jsme temnou chodbo k síní. Hagrid nám řekl ať zde zůstaneme. Najednou se tu objevila učitelka.
,,Dobrý večer, vítejte v Bradavicích. Já jsem profesorka Minerva McGonagallová. Ted za mnou půjdete do Velké síně a budete zařazeni do kolejí." Řekla.
Dveře do Velké síně se otevřeli po mávnutí profesorky. Vstoupila jsem, po jedné straně Nymfadoru a po druhé Bellatrix. V síni byli čtyři dlouhé stoly pro studenty a jeden pro učitele. Profesorka vyšla na stupínek kde byla stolička a čarodějnický klobouk.
,,Teď budu číst vaše jména a vy sem budete po jednom chodit. Dám vám na hlavu Moudrý klobouk, který určí do jaké koleje budete patřit." Řekla.

Nejdřív četla nějaké kluky, které jsme neznali, pak přišla na řadu Bella.
,,Bellatrix Blacková" chvíle ticha, když v tom se ozvalo: ,,Zmijozel!"
Bella se na tváři objevil usměv a

šla si sednout ke stolu, ani se na nás nepodívala. Následovaly další lidi, které jsem neznala. Pak přišlo na řadu moje jméno.
,,Lilien Finn Lupin" vyvolávala mě profesorka.
Kolbouk ke mně promlouval.
,,Zajímavé, jak tak koukám tvůj život překříží Zmijozel, takže by ses tam hodila. Ale na druhou stranu…Ať je to tedy Nebelvír!
Musela jsem se usmívat. Zase byli další lidé které jsem neznala.
,,Nymfadora Tonksová"ozvalo se.
,,Jednoznačně Nebelvír!" zakřičel klobouk.
Nymfadora se usmívala a běžela si sednout vedle mě. Do Nebelvírské koleje přibylo celkem 7 nových žáků. Po rozdělení měl proslov ředitel.

,,Vítejte v Bradavicích. Pro prvnáčky, jsem Albus Brumbál, ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích. Upozorňuji vás abyste se řídily řádem školy a nechodily do Tajemného lesa. Toť vše, ať začne hostina!" Mávl rukama a na stolech se objevilo jídlo. Bylo tam vše na co si člověk pomyslil.
Po večeři nás kolejní prefekti odvedli do společenských místností. Nebelvírská měla vchod za obrazem Baculaté dámy a uvnitř byla laděna do kolejních barev. Prefektka říkala kde máme ložnice a že všechny naše věci jsou tam.

Vešla jsem do holčičí ložnice, poznala jsem svůj kufr. Vedle mě měla postel Nymfadora a naproti nám byli dvě další. Seznámily jsme se s děvčaty, jedna se jmenovala Eleanor a druhá Vivi, a chvíli si povídaly.
,,Co myslíš bude s námi Bella ještě kamarádit?" zeptala jsem se Nymfadory.
,,Nevím. Nebelvír a Zmijozel jsou už dlouhou dobu v rozporu. Přinejhorším ji budu potkávat doma o prázdninách. Je to totiž moje setřenka." Řekla.
,,Aha, není příbuzná ze Siriusem Blackem? Je to kamarád mého bratra Remuse."odpověděla jsem já.
,,Jo to je, Bella je vnučka Siriusovi tety. Takže jsou něco jako prasestřenice a prabratranec." Řekla mi.
,,Vztahy jsou složitý." Řekla jsem já.
,,Dobrou, Lili" ozvalo se mi.
,,Dobrou noc, Nymfy"

Tu noc jsem rychle usnula. Měla jsem vedle sebe moji novou přítelkyni a věci, které se změnily do nebelvírských barev.

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě.

Lilien Finn Lupin-Snapeová

28. listopadu 2010 v 8:51 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Rodina
Lilien Finn Lupin-Snapeová
Narození:9.ledna 1960
Status: vdaná
Bydliště: Bradavice
Rodiče: John Lupin a p.Lupinová
Sourozenci: Remus j.Lupin
Vzdělání: Bradavice
Kolej: Nebelvír
Učené předměty: Starodávné runy
Schopnosti: nitrobrana,  neverbální kouzla
Patron: netopýr
Záliby: učení, rodina, famfrpál
Láska: Severus Snape
Zajímavost: Severus díky ní nezemřel, protože byla schopná se pro něj obětovat, stejně jako Harryho matka
Činy: člen Fénixova řádu
Poznávací znamení: malá blondýna, v důležitých chvílích se stává oporou ostatním
Vzhled:
Její život: Lilien navštěvovala stejný ročník jako Nymfadora, která se stala její nejlepší přítelkyní a Bellatrixi.Učí v Bradavicích Starodávné runy.Po Velké bitvě si vezme Severuse :)

....

1.Dopis a tajemná hůlka

27. listopadu 2010 v 21:03 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
Měla jsem v celku dobré dětství, sice jsem se narodila do čarodějnické rodiny, ale to ještě neznamenalo že budu umět čarovat.
V mých jedenácti letech mi konečně přišel můj vytoužený dopis. Dopis z Bradavic.

,,Vážená slečno Lilien Finn Lupinová,
srdečně Vám oznamujeme, že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích.
Vaši sovu s potvrzením o Vašem příjezdu pošlete nejpozději do 1.září 1984.
Seznam věcí, které budete potřebovat, máte v obálce.

S pozdravem Albus Brumbál 
ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích"


Hned jsem s dopisem běžela za matkou. Ta byla šťastná a ihned poslala sovu do Bradavic, mezitím říkala že zítra půjdeme na Příčnou ulici nakoupit všechny potřebné věci.
Po chvíli se připloužil Remus, můj bratr, se slovy: ,,Co se to tu děje?"
Tak jsem mu ukázala dopis od Brumbála.
,,No konečně, už jsem si myslel, že budeš moták!" řekl.
To jsem si nenechala líbit a vrhla se na něj, i když byl o 13 let starší, tak mě to nevadilo.
Matka nás okamžitě okřikla: ,,Nechte toho, za chvíli bude večeře, tak se připravte!"
Toho večera jsem usínala s blaženým výrazem na tváři.

,,Vstávej, dělej vstávej!" křičel na mě Remus.
,,Co se děje?"řekla jsem rozespale. 
,,Jdeme nakupovat..." odpověděl mi.
,,Sakra!"
Rychle jsem se oblékla a seběhla dolu do jídelny, tam jsem se rychle nasnídala. V tu ránu se rozrazily dveře a v nich se objevily rodiče.
,,Tak šup, šup. Honem do krbu." říkala matka.
Nechápala jsem kam tak spěchá, jdeme jenom nakupovat, ne?
Otec všem rozdal letax.
První šel Remus: ,,Příčná ulice!" zařval.
Pak jsem šla já. Přistála jsem ve velkém krbu na rohu ulice, Remus už stál venku a obdivoval kolemjdoucí holku.
,,Ty si nedáš pokoj, vid´? Sirius tě tim nakazil, ten se taky otáčí za každou sukní!"řekla jsem.
Bratr chtěl něco říct, ale rozmyslel si to, protože z krbu vylézali rodiče.

,,Tak kam půjdeme nejdřív?" ptala se matka.
,,Navrhuju aby jsme se rozdělily. Bude to rychlejší a čím dřív odtud budeme pryč, tím líp." povídal otec.
Nechápala jsem proč všichni tak spěchají domů, až po dalším pohledu na ulici jsem věděla proč. Všude bylo plno postávajících lidí a v krámcích se tvořily fronty.
,,Tak já s Lili půjdu k madam Malkinové pro hábity a uniformu." řekla matka.
,,A já zatím s Remusem skočím do Kruciánků a Kaňourků pro učebnice," oznamoval otec.
,,Sejdeme se v jednu v Děravém kotli." oznamovala matka a mezitím kouzlem kopírovala seznam věcí do Bradavic, který pak všem rozdala.

S matkou jsme se rozešli k madam Malkinové. přišly jsme ke krámku, byl prosklený a název byl napsaný...tedy spíš vyšitý. vešla jsem dovnitř a ovanula mě vůně levandule. Madam Malkinová se na mě okamžitě vrhla a začala mě měřit.
Vyzkoušela jsem asi tucet společenských hábaitů, ale žádný mi nebyl nebo nevyhovoval matce.
Madam Malkinová mi tedy kouzlem zmenšila jeden tmavě rudý a šedý. Pak přišla na řadu uniforma, která se skládala: z hábitu, košile, vesty, kravaty a sukně. Výběr uniforem byl omezený, takže jsem tím nestrávily tolik času jako u hábitů.

,,Ted´půjdeme k Ollivanderovi, tam si koupíš hůlku." hlásala matka.
Cestou jsme se stavily v různých obchodech, kde jsme koupily brky a různé věci na lektvary. Konečně jsme došli k Ollivanderovi. byl to černý krámek s velkou výlohou.
,,Tak běž, počkám tu na tebe."řekla matka.
Vešla jsem dovnitř, tam z rohu vyskočil starší mužík.
,,Dd...dobrý den" koktala jsem.
,,Potřebuji hůlku." na smysluplnější větu jsem se nezmohla.
,,Ano, pročpak jinak bys tu byla. Hádám že se chystáš jet poprvé do Bradavic."řekl Ollivander.
,,Ano, pane." řekla jsem.
,,Tak chvilku počkej, přinesu ti nějaké hůlky a ty si je vyzkoušíš." řekl a zmizel mezi policemi.
Po chvíli se vrátil se štosem dlouhých krabiček. vyndal první hůlku. Byla hnědá a vypadala jako sukovitý klacek. Už jsem ji měla v ruce a mávla s ní, výsledek byl takový, že z polic naproti vylítlo pár krabic.
,,Ne, tahle to nebude."řekl Ollivander a podal mi další.
To se opakovalo ještě s třema dalšíma.
Ollivander mi dal do ruky černou, na rukojeti vyřezávanou hůlku. jakmile jsem ji držela, tak se po obchodě rozlilo zvláštní stříbřité světlo.
,,To je ona...zvláštní, tak takový je osud." povídal.
,,Prosím, co jste to říkal?"ptala jsem se.
,,Že hůlka si vybírá kouzelníka, nikoliv kouzelník hůlku." odpověděl trochu zvláštně.
Dál už jsem se neptala a zaplatila jsem 7 galeonů. Venku na mě čekala matka. měli jsme čas akorát tak dojít do Děravého kotle.

Otec s Remusem už na nás čekaly.
,,Máte všechno?" ptal se otec.
,,Jo, ale ještě Lili chybí nějaké to zvířátko."řekla matka a mrkla na otce.
V tom otec vytáhl z pod stolu klec s malou sovičkou se slovy: ,,Ta je pro tebe, Lilien."
Neváhala jsem a objala otce.
,,Děkuji, tatínku." jásala jsem.
,,Snad se toho tolik nestalo." řekl otec.
,,Jak se bude jmenovat?" ptala jsem se.
,,Je to samička, takže se podle toho zařid´"řekl a usmál se Remus.
,,Tak se bude jmenovat Arien*." oznámila jsem.

Chvíli jsme v Děravém kotli zůstaly a já se už těšila na konec prázdnin a na to jak pojedu do Bradavic.



*Arien, čti ,,Arín", neni pojmenována podle Ariel :DD


POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě.





Sníh, famfrpál a romantika...proč ne?

27. listopadu 2010 v 14:12 | Lilien Finn Lupin-Snapeová
,,Severusi?" zakřičela Lilien. Nikdo se jí neozval, tak to zkusila znovu:
,,Severusi, jdeš?" Zase nic, tak to zkusila znovu, ale už to nebyla žádná otázka.spíš rozkaz.

,,Sice byla zima a padal sníh, ale to nebyl dosti pádný důvod nejít na poslední zápas v tomto roce, kde proti sobě stál Nebelvír a Zmijozel."
V tom Liliin tok myšlenek přehlušilo tiché klení. Severus už konečně šel.

Došli spolu na famfrpálové hřiště, kde se usadily v učitelské tribuně. Lili si upravila svoji šálu v barvách nebelvíru a chytla Severuse za ruku. Zápas začal, po chvíli se nebelvír strefil do brány. Asi po hodinovém zápase chytil malý James H. Potter zlatonku a Nebelvír vyhrál!

,,Vyhráli, jsme, vyhráli...Nebelvír je nejlepší! " jásala Lilien a vrazila Severusovi pusu na tvář, ten se jen divně zatvářil a začal vrhat vražedné pohledy na nebelvírské družstvo.

Když se vraceli zpět k Bradavickému hradu, Severus si něco mumlal, mezi tím se dalo zaslechnout: ,,Že by nejradši proklel nebelvír..."

,,Zatracení nebelvíři, s tou jejich hrdostí a odvahou..." ozývalo se. To už Lili nevydržela a Severuse okřikla, at´toho nechá. Po chvíli k němu poslala myšlenku: ,,To ti nedaruju urážet moji kolej...počkej večer, uvidíme kdo vyhraje. Jestli podlí zmijozel nebo hrdý nebelvír."
,,Hmm, už se těším...uvidíme kdo nakonec vyhraje." poslal jí zpět Severus.
,,To uvidíme, už se nemůžu dočkat! řekla Lili a dlouze ho políbila.

,,Co víc si přát." pomyslela si a v tu chvíli začalo opět sněžit.

Duhovec (Streeler)

7. listopadu 2010 v 10:11 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Duhovec je gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a zanechává za sebou stopu tak jedovatou, že všechna vegetace, přes kterou přeleze, seschne a shoří. Původně se duhovec vyskytoval v několika afrických zemích, úspěšně ho však pěstují i kouzelníci v Evropě, Asii a na obou amerických kontinentech. Jako domácí zvíře ho chovají lidé, kterým se líbí jaho kaleidoskopické změny barev, a jeho jed je z několika málo známých látek, které dokážou usmrtit černovřesy.

Klasifikace:xxx


Drsnochvost (Nogtail)

7. listopadu 2010 v 10:11 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Drsnochvosti jsou démoni žijící ve venkovských oblastech na celém území Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovitým ocasem a úzkýma černýma očima. Drsnochvost má ve zvyku vkrást se do prasečího chlívku a sát mléko obyčejné svině spolu s jejími vlastními mlád´aty. čím déle zůstane neodhalen a čím větší velikosti doroste, tím déle stíhají statek, na který se vetřel, různé pohromy. Drsnochvost je neobyčejně rychlý a obtížně se chytá; je-li však zahnán za hranice statku čistě bílým psem, nikdy už se nevrátí. Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory (poddivize domácích škůdců) za tímto účelem chová tucet albínských stavěčů.

Klasifikace:xxx


Drak (Dragon)

7. listopadu 2010 v 10:10 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Jako pravděpodobně nejproslulejší ze všech fantastických zvířat patří draci zároven k těm, která se nejobtížněji skrývají. Samice jsou obvykle větší a agresivnější než samci, k žádnemu drakovi ani dračici by se však neměl přibližovat nikdo kromně maximalně obratných a vyškolených kouzelníků. Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce jsou však klasifikována jako neobchodovatelné zboží kategorie A. Existuje deset plemen draků, jejichž příslušníci se ovšem příležitostně kříží a výsledkem jsou vzácné hybridní exempláře. K čistokrevným dračím plemenům patří následující:

Klasifikace:xxxxx


čínský ohniváč (Chines Fireball)
(známý jako lví drak)
Jediný orientalní drak má výjimečně pozoruhodné vzezření. Je pokryt hladkými purpurovími šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatých hrotů. Své jméno ohniváč zýskal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder, je-li rozzuřen. Jeho váha se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tunami a samice jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karmínová se zlatými skvrnami a jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči vlastnímu plemenu je však tolerantnější než většina ostatních draků a dokáže se někdy smířit s tím, že své území sdílí až s dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců, přednostně loví prasata a lidi.






Hebridsky černý (Hebridean Black)
Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho vělšský příbuzný . Jediný exemplář vyžaduje teritorium až jednoho sta čtverečních mil. Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné šupiny s jasně purpurovími oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben tvořený řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček. Na konci ocasu má šípovitý bodec a křídla připomínají tvarem netopíra. Hebridský černý drak se většinou živí vysokou zvěří, jsou však známy i případy, kdy odnesl velké psy či kusy dobytka. Kouzelnický klan McFustyových, který na Hebridských ostrovech sídlí již celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.






Mad´arský trnoocasý ( Hungarian Horntail)
Mad´arský trnoocasý drak, který je považován za nejnebezpečnější ze všech dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomína ještěra. Má žluté oči, bronzově zlaté rohy a podobně zbarvené ostré trny, které vyčnívají z dlouhého ocasu. Patří k drakům, kteří dokážou chrlit ohen na největší vzdálenost (až na padesát stop).Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášt´ pevnou skořápku;mlád´ata se z nich dostávají pomoci svého ocasu, jehož trny jsou při vylíhnuti plně vyvinuté. Mad´arský trnoocasý drak se živí kozami, ovcemi, a kdykoli je to možné, i lidmi.




Norský ostrohřbetý (Norwegian Ridgeback)
Norský ostrohřbetý drak se vzhledem velice podobá svému trnoocasému příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvláště výrazným hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je výjimečně agresivní i vůči svému vlastnímu druhu a patří dnes k vzácněji se vyskytujícímu dračím plemenům. Je známo, že je schopen napadat většinu velkých suchozemských savců; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý drak s oblibou krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku 1802 nedaleko norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvátil a odnesl velrybí mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u mlád´at vyvíjí dříve než u jiných plemen (mezi prvním měsícem věku).




Novozélandský opálooký (Antipodean Opaleye)
Opálooký drak pochází z Nového Zélandu, jsou však známy případy jeho migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek teritoria. Nesídlí v horách, ale v údolích, což je pro draky neobviklé. Jako drak střední velikosti (od dvou do tří tun) je snad nejkrásnějším dračím plemenem: má perlet´ově duhové šupiny a lesklé mnohobarevné oči bez zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně intenzivně rudé plameny, i když na dračí poměry není nijak zvlášt´ agresivní a jen zřítkakdy zabíjí, nemá-li hlad. Jeho oblíbenou potravou jsou ovce, známe ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Koncem 70. let tohoto století, řádění draka, který zabil obrovské množství klokanů, se připisovalo opálookému samci, kterého z jeho domovského území vyhnala dominantní samice. Vejce opálookých draků jsou světle šedá a neopatrní mudlové si je snadno mohou splést se zkamenělinami.




Obyčejný velšský zelený (Common Welsh Green)
Velšský zelený drak dobře splývá se svěží bujnou trávou své domoviny, přestože sídlí ve vyšších horských oblastech, kde byla v zájmu jaho zachocání zřízená rezervace. Odhlédneme-li od takzvaného ilfracombského incidentu, patří toto plemeno k nejméně nebezpečným drakům; stejně jako jeho oplálooký příbuzný se nejraději živí ovcemi, a není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakteristický je pro něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Ohen chrlí v tenkých pramíncích. Vejce Velšského zeleného draka jsou zemitě hnědá, se zelenými skvrnami.



Peruánský zmijozubý ( Peruvian Vipertooth)
Je nejmenším ze všech známých draků, ale nejrýchlejším letcem. Peruánský zmijozubý drak dosahuje délky asi jen patnáct stop a má měděné lesklé hladké šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně jedovaté. Zmijozubý drak se obvykle živí kozami a kravami, má však natolik v oblibě lidskou potravu, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníků koncem 19. století nuceno vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozelových draků redukovala, nebot´ se začali nebezpečně rychle přemnožovat.



Rumunský dlouhorohý (Romanian Longhorn)
Dlouhorohý drak má tmavozelené šupiny a dlouhé třpitivě zlaté rohy, jimiž svou obět´ probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírřně ceněnou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých drakůse dnes stalo nejvýznamnější dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelíci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil - především díky obchodu s jejich rohy, které jsou dnes klasifikovány jako obchodovatelný materiál kategorie B.



švédský krátkonosý (Swedish Shortr-Snout)
Je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře, jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochranných rukavic a štítů. Plamen, který vyráží z jeho nozder, má jasně modrou barvu a za několik vteřin dokáže změnit dřevo i kosti v popel. Krátkonosý drak má na svědomí daleko méně lidských obětí než většiná ostatních draků; vzhledem k tomu, že dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však nelze považovat za jeho zvlášní zásluhu.




Ukrajinský železnobřichý (Ukrainian Ironbelly)
Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených pramenů váhy až šesti tun. Je obtloustlý a létá pomaleji než zmijozubý nebo dlouhorozí draci, přesto je nesmírně nebezpečný; dokáže svou váhou rozdrtit budovy, na nichž přistane. šupiny má kovově šedé, oči tvamorudé a spáry obzvláš dlouhé a ostré. Tito draci jsou pod nepřetržitým dohledem ukrajinských kouzelnických institucí od roku 1799, kdy jeden z nich unesl z černého moře celou plachetnici (naštěstí bez posádky).



Dlaždičoun (Jarvey)

7. listopadu 2010 v 10:09 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Dlaždičoun se vyskytuje v Británii, Irsku a Severní Americe. Prakticky ve všem se podobá přerostlé fretce, od níž se liší jen tím, že umí mluvit. Skutečný rozhovor však přesahuje duševní schopnosti dlaždičouna, který se proto obvykle omezuje na krátké (a často vulgární) fráze, jež ze sebe chrlí v téměř nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohednou ani krtky, krysami a hraboši.

Klasifikace:xxx



Čmelotrysk (Glumbumble)

7. listopadu 2010 v 10:07 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Čmelotrysk (severní Evropa) je létající hmyz s hebkými šedými chlupy, který produkuje sladkou št´ávu s melancholickými účinky, jíž se užívá jako léku proti hysterii vyvolané použitím listů horečníku. Jsou známy případy, kdy zamořil včelí úly s katastrofalními následky pro med. Hnízdí v tmavch a opuštěných koutech, jako jsou duté stromy a jeskyně. 6iví se kopřivami.


Klasifikace:xxx


E-Bradavice