Drak (Dragon)

7. listopadu 2010 v 10:10 | Lilien Finn Lupin |  Kouzelní tvorové
Jako pravděpodobně nejproslulejší ze všech fantastických zvířat patří draci zároven k těm, která se nejobtížněji skrývají. Samice jsou obvykle větší a agresivnější než samci, k žádnemu drakovi ani dračici by se však neměl přibližovat nikdo kromně maximalně obratných a vyškolených kouzelníků. Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce jsou však klasifikována jako neobchodovatelné zboží kategorie A. Existuje deset plemen draků, jejichž příslušníci se ovšem příležitostně kříží a výsledkem jsou vzácné hybridní exempláře. K čistokrevným dračím plemenům patří následující:

Klasifikace:xxxxx


čínský ohniváč (Chines Fireball)
(známý jako lví drak)
Jediný orientalní drak má výjimečně pozoruhodné vzezření. Je pokryt hladkými purpurovími šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatých hrotů. Své jméno ohniváč zýskal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder, je-li rozzuřen. Jeho váha se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tunami a samice jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karmínová se zlatými skvrnami a jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči vlastnímu plemenu je však tolerantnější než většina ostatních draků a dokáže se někdy smířit s tím, že své území sdílí až s dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců, přednostně loví prasata a lidi.






Hebridsky černý (Hebridean Black)
Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho vělšský příbuzný . Jediný exemplář vyžaduje teritorium až jednoho sta čtverečních mil. Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné šupiny s jasně purpurovími oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben tvořený řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček. Na konci ocasu má šípovitý bodec a křídla připomínají tvarem netopíra. Hebridský černý drak se většinou živí vysokou zvěří, jsou však známy i případy, kdy odnesl velké psy či kusy dobytka. Kouzelnický klan McFustyových, který na Hebridských ostrovech sídlí již celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.






Mad´arský trnoocasý ( Hungarian Horntail)
Mad´arský trnoocasý drak, který je považován za nejnebezpečnější ze všech dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomína ještěra. Má žluté oči, bronzově zlaté rohy a podobně zbarvené ostré trny, které vyčnívají z dlouhého ocasu. Patří k drakům, kteří dokážou chrlit ohen na největší vzdálenost (až na padesát stop).Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášt´ pevnou skořápku;mlád´ata se z nich dostávají pomoci svého ocasu, jehož trny jsou při vylíhnuti plně vyvinuté. Mad´arský trnoocasý drak se živí kozami, ovcemi, a kdykoli je to možné, i lidmi.




Norský ostrohřbetý (Norwegian Ridgeback)
Norský ostrohřbetý drak se vzhledem velice podobá svému trnoocasému příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvláště výrazným hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je výjimečně agresivní i vůči svému vlastnímu druhu a patří dnes k vzácněji se vyskytujícímu dračím plemenům. Je známo, že je schopen napadat většinu velkých suchozemských savců; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý drak s oblibou krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku 1802 nedaleko norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvátil a odnesl velrybí mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u mlád´at vyvíjí dříve než u jiných plemen (mezi prvním měsícem věku).




Novozélandský opálooký (Antipodean Opaleye)
Opálooký drak pochází z Nového Zélandu, jsou však známy případy jeho migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek teritoria. Nesídlí v horách, ale v údolích, což je pro draky neobviklé. Jako drak střední velikosti (od dvou do tří tun) je snad nejkrásnějším dračím plemenem: má perlet´ově duhové šupiny a lesklé mnohobarevné oči bez zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně intenzivně rudé plameny, i když na dračí poměry není nijak zvlášt´ agresivní a jen zřítkakdy zabíjí, nemá-li hlad. Jeho oblíbenou potravou jsou ovce, známe ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Koncem 70. let tohoto století, řádění draka, který zabil obrovské množství klokanů, se připisovalo opálookému samci, kterého z jeho domovského území vyhnala dominantní samice. Vejce opálookých draků jsou světle šedá a neopatrní mudlové si je snadno mohou splést se zkamenělinami.




Obyčejný velšský zelený (Common Welsh Green)
Velšský zelený drak dobře splývá se svěží bujnou trávou své domoviny, přestože sídlí ve vyšších horských oblastech, kde byla v zájmu jaho zachocání zřízená rezervace. Odhlédneme-li od takzvaného ilfracombského incidentu, patří toto plemeno k nejméně nebezpečným drakům; stejně jako jeho oplálooký příbuzný se nejraději živí ovcemi, a není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakteristický je pro něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Ohen chrlí v tenkých pramíncích. Vejce Velšského zeleného draka jsou zemitě hnědá, se zelenými skvrnami.



Peruánský zmijozubý ( Peruvian Vipertooth)
Je nejmenším ze všech známých draků, ale nejrýchlejším letcem. Peruánský zmijozubý drak dosahuje délky asi jen patnáct stop a má měděné lesklé hladké šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně jedovaté. Zmijozubý drak se obvykle živí kozami a kravami, má však natolik v oblibě lidskou potravu, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníků koncem 19. století nuceno vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozelových draků redukovala, nebot´ se začali nebezpečně rychle přemnožovat.



Rumunský dlouhorohý (Romanian Longhorn)
Dlouhorohý drak má tmavozelené šupiny a dlouhé třpitivě zlaté rohy, jimiž svou obět´ probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírřně ceněnou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých drakůse dnes stalo nejvýznamnější dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelíci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil - především díky obchodu s jejich rohy, které jsou dnes klasifikovány jako obchodovatelný materiál kategorie B.



švédský krátkonosý (Swedish Shortr-Snout)
Je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře, jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochranných rukavic a štítů. Plamen, který vyráží z jeho nozder, má jasně modrou barvu a za několik vteřin dokáže změnit dřevo i kosti v popel. Krátkonosý drak má na svědomí daleko méně lidských obětí než většiná ostatních draků; vzhledem k tomu, že dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však nelze považovat za jeho zvlášní zásluhu.




Ukrajinský železnobřichý (Ukrainian Ironbelly)
Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených pramenů váhy až šesti tun. Je obtloustlý a létá pomaleji než zmijozubý nebo dlouhorozí draci, přesto je nesmírně nebezpečný; dokáže svou váhou rozdrtit budovy, na nichž přistane. šupiny má kovově šedé, oči tvamorudé a spáry obzvláš dlouhé a ostré. Tito draci jsou pod nepřetržitým dohledem ukrajinských kouzelnických institucí od roku 1799, kdy jeden z nich unesl z černého moře celou plachetnici (naštěstí bez posádky).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

E-Bradavice