Březen 2011

7. Ůkol od Brumbála a spoutání magií

28. března 2011 v 14:36 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
Asi tak dva měsíce potom co jsem přišla, si mě Brumbál zavolal do ředitelny.
Co tak důležitého může chtít?
,,Dobrý den, Albusi" oslovila jsem ho.
,,Zdravím, Lili. Posaďte se prosím." ukazoval na židli.
,,Mám pro vás zvláštní ůkol. Budete překládat seznamy přísad do lektvarů." řekl.
,,Obávám se, že profesor Snape nebude s vašícm názorem souhlasit." spekulovala jsem.
,,Ale, ano bude." řekl tajemně Brumbál.
,,Když myslíte. To je vše co jste potřeboval? Jestli ano už půjdu, jestli dovolíte." řekla jsem.
,,Ano, to je vše." odpověděl mi.
Rychle jsem vyšla ven a seběhla po schodech, spomalila jsem až dole, kde jsem se opřela o zeď.
,,Pracovat se Severusem Snapem, to je nemožné. Ty jeho ironické řeči a namyšlené chovíná. ty jeho černé pronikavé oči...do Merlina! Já tady básním o Snapeovy!" okřikla jsem se v duchu.
Když jsem přišla do pokoje v krbu byl nějaký papír, zvedla jsem ho a přečetla.
,,V 19:00 v mém kabinetě. SS "
Stručné, přesné a chladné stejně jako pisatel.

Celý den jsem byla jako na trní, odučila jsem tři třídy ani nevím jak.
Přesně v 19:00 jsem zaklepala u sklepního kabinetu, ozvalo se tiché dále. Vstoupila jsem a omanula mě vůně bylinek a přísad do lektvarů. Snape seděl u stolu a opravoval nejspíš testy, protože se při tom tvářil jako kakabus.
,,Dobrý večer." řekla jsem.
Nic se neozvalo
,,Promintě, kde jsou ty překlady?" zeptala jsem se.
,,Zde." řekl a mávl hůlkou, v náruči mi přistálo pár svazků.
Takhle to pokračovalo asi další týden a já začala jeho přítomnost vnímat víc než kdy předtím. Jeden večer byl opravdu podivný a zároveň nádherný.

Šla jsem jako vždy do sklepení, zaklepala jsem, nic se neozvalo. Zkusila jsem to znovu, nic, tak jsem vstoupila dovnitř.
Nikde nikdo nebyl, když v tu ránu se za mnou zjevil zelený pramen v krbu a zvuk padajícího předmětu.
Otočila jsem se a za mnou stál Severus. Když mě uviděl rychle zakopl spadlý předmět pod pohovku. Nanic jsem se neptala, jen jsem k němu přistoupila, protože jsem si všimla rány na ruce.
Vytáhla jsem hůlku a ránu mu ošetřila. Severus si jen sedl do křesla a přičaroval si whisky.
,,Chcete o tom mluvit?" zeptala jsem se.
,,Ne." ozvalo se okamžitě.
,,Jak myslíte. Radši už půjdu." řekla jsem a otočila se ke dveřím, když v tom mě někdo chytil za zápěstí.
Otočila jsem se a koukla jsem se do těch uhlově černých očí. Zřejmě použil nitrozpyt, ale mě to bylo jednu, teď už věděl všechno moje snění. Jeho dotyk ve mě vzbudil jakousi touhu, neváhala jsem a začala ho líbat.

Po chvilce jsem si uvědomila co dělám a odtáhla jsem se. Čekala jsem smršť nadávek, ale nic se nestalo. Trochu jsem se udivila, když jsem ucítila jeho rty na mých. Severus mě tlačil vzad a otevřel dveře, já se ani moc nebránila, začala jsem vnímat až když jsem padala do něčeho měkkého- do postele. :)

Ráno bylo v celku podivné. Probudila jsem se, ani jsem nevěděla kde. V tom jsem si vzpoměla na večer, ehm, spíše na to co jsem prováděla se Severusem. Někdo se vedle mě zavrtěl. Oh, Merline pomoc! pomyslela jsem si.
,,Jak já nesnáším rána poté." řekl Severus.
S obdivem jsem se na něj otočila.
,,Asi už půjdu." řekla jsem a natáhla se po hůlce u postele abych si mohla přivolat oblečení.
,,Obávám se že tohle je moje hůlka." řekl Severus.
,,Ne, tahle je moje, přece poznám svoji věc, kterou mám celý život u sebe." opáčila jsem.
Vzala jsem hůlku a otočila ji. Vážně nebyla moje, zespoda bylo malé stříbrné S.
,,Aha." řekla jsem a podala ji právoplatnému majitely.
,,Accio hůlka" zakřičel Severus a v ruce se mu objevila moje hůlka.
,,14 palců, višňové dřevo, žíně z jednorožce." odříkával.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se obdivně.
,,Podívej se mi do druhý ruky a uvidíš." odpověděl.
,,Asi bychom měly zaskočit k Ollivanderovi." navrhla jsem.
,,Ano. Hned jak odučím vydáme se tam."

Dooblékla jsem se a vycházel ven, když v tom mě zase někdo chytil za ruku.
,,Nezapoměla jsi na něco?" zeptal se Severus.
nechápala jsem. Pochopila jsem až když mě políbil.
,,Hezký den." řekla jsem a odešla.

Na chodbě jsem zahlédla Nymfadoru, jak vychází z Remova pokoje. Zasekla jsem se...je ráno, Nymfadora a Remus....
,,Nymfadoro, co ty tady?" zakřičela jsem.
,,Lili. Ahoj." odpověděla s úsměvem.
,,Pojď dáme si čaj. Začínam až druhou hodinu, takže mam čas." řekla jsem.
Vešli jsme do kabinetu, kde se na mávnutí objevil tác s čajem.
,,Můžeš mi říct co tady děláš v šest ráno a vycházíš z Remova pokoje? " ptala jsem se.
Nymfadora sklopila hlavu a mlčela.
,,Chceš mi říct že spolu něco máte?"
Dora zakývala hlavou.
,,Jak dlouho?" ptala jsem se úsměvem.
,,Asi tak už...no...měsíc." vymáčkla se.
,,Tak to gratuluju." řekla jsem.
Teď se ptala Nymfadora.
,,A jakto že ty jsi šla takhle brzo ze sklepení?" dobýrala si mě.
,,Jestli nevíš tak já jsem..."nestačila jsem doříct, protože mě Nymf vyrušila.
,,Neříkej, že jsi šla od Snapea! Že jsi byla u něj?" ptala se.
Teď jsem byla v úzkých já.
,,Ne, tedy jo. Šla jsem od Snapea, protože jsem u něho strávila noc. Stačí? " ptala jsem se.
,,Páni" řekla jenom.
Usmála jsem se, takovou reakci jsem nečekala. Zbytek hodiny jsme propovídaly ani nevím jak.

Za celý den jsem odučila tři ročníky. Konečně bylo odpoledne a plánována návštěva Ollivandera.
Vyšli jsme před Bradavickou bránu, abychom se mohli přemístit.
V Příčné už byla předvánoční atmosféra, přitom do Štědrého dne zbývalo něco přes dva měsíce. Všechny obchody byli nazdobené, Ollivanderův nebyl vyjímkou.
Severus so brblal něco ve stylu ,,číčarády, Vánoce...pche"
Už jsem chtěla otevřít, ale Severus byl rychlejší. Rychle vlezl dovnitř, teda spíš vplul, prostě tak jak to umí jenom Snape. :) Ollivander stál na ženříku a lekl se, div že nespadnul.
,,Dobrý den. Přejete si?" zeptal se.
Severus chtěl něco říct ale já byla rychlejší a vzpoměla jsem si na jednu příhodu.
,,Dobrý den. Přišla jsem se zeptat na něco co už mo dlouho leží v hlavě. Když jsem si u vás před lety kupovala hůlku říkal jste něco ve smyslu že takový je osud. Co jste tím měl na mysli? Souvisí s tim že tady profesor Snape" mávla jsem k Severusovi ,,má úplně identickou hůlku." dopovídala jsem.
Ollivander jen pokoukával ze mě na Severuse a zase zpět, pak začal vyprávět.
,,Je to velmi zajímavý úkaz, a to i v kouzelnickém světě. Narodí se dva lidé, kteří mají společný osud. Neni to normální osud, tenhle nejde změnit. K tomu dopomáha i to že hůlky proti sobě nejdou, že spolu nebudou bojovat. Jestliže u partneru dojde k naplnění lásky, nelze se vrátit zpět, dojde k takzvanému..."
...propojení magií" dořekl Severus.
,,To znamená že něco z mých dovedností se přenese do tebe a naopak." vysvětlil Severus.
Stála jsem, sotva dýchala. Právě jsem se dozvěděla že Severus Snape je můj osudový partner. Dojde k naplnění lásky...
,,Naplnění lásky, to se rovná..." ptala jsem se.
,,fyzickému..." dořekl Severus.
,,Dost, dobrý, stačí!" zadržela jsem ho.
Vzpamatovala jsem se až venku.

,,Ach, Severusi." řekla jsem a otočila jsem se.
Nejspíš pochopil, chytil mě a přitáhl si mě na hruď.
Slova mi nestačila, Severus Snape má taky city, pomyslela jsem si.
,,Jo, to má." odpověděl mi. Zřejmě použil nitrozpyt.
Usmála jsem se.
,,Přemístíme se?" zeptal se.
,,Jo, přemístíme." odpověděla jsem.
Tu noc jsem spala ve své ložnici, ale ne sama...

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě!!

1. Výlet

28. března 2011 v 14:33 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Esmé+Draco-Láska?
,,Margareto, chovej se normálně" okřikla jsem dívku vedle sebe.
Jako malá, pomyslela jsem si.
,,Normálně? Jak se tady můzu chovat normálně." říkala Margareta a ukazovala kolem sebe.
Rozhlédnla jsem se, všude na mě vykukovali sobí a jelení hlavy.
,,No jo, máš pravdu. Nechápu proč jsme museli jet zrovna sem." odpověděla jsem.
,,Taky nechápu. Park s bylinkami do lektvarů, koho to zajímá? To mohlo napadnout jedině Křiklana..." mlela dál.
Poslouchala jsem ji na půl ucha, když v tom do mě někdo vrazil.
,,Co to..."vyhrkl kluk.
Chtěl něco říct, ale rozmyslel si to. Byl to Draco Malfoy.
,,Promiň, Draco" řekla jsem a pokračovala dál.

Později při večeři se na mě holky potutleně usmívaly.
,,Co je?" zeptala jsem se.
,,Malfoy na tebe kouká."
,,No a?"
,,Mysli. Každá holka v týhle místnosti by dala všechno za to aby se díval na ní." odpověděla Margaret.
Nad tím jsem musela zakroutit hlavou.

Druhý den byla na plánu prohlídka parku.
,,To si dělá srandu?" křičela Margaret.
,,Je to výlet, Marg. Na těch se většinou chodí víš." odpověděla jsem.
,,Sakra!" tentokrát jsem to byla já kdo ječel.
Zakopla jsem a nebýt pohotových rukou Draca Malfoye ležela bych na zemi.
,,Díky." řekla jsem.
,,Za málo."
Chvíli jsme tak stály, pak jsme se daly do řeči a pokračovaly v cestě.
Povídaly jsme si o různých věcech, pak přišla na řadu moje rodina.
,,Co tvoji rodiče?"
,,A co chceš vědět? jestli jsou fanatickými stoupenci Pána zla?" odpověděla jsem otázkou.
,,Takhle jsem to nemyslel." usmál se.
,,Takže otec,je trošku šílený. Vždy chce to nejlepší a zároveň i to nejstrašnější, jestli chápeš. Když neni po jeho, tak proto stejně něco udělá a pak mu nic nebo nikdo nestojí v cestě. No a moje máti je pyšná na svou rodinu. Už odmala mě nutila k vybranému chování a různým jejím výmyslům. Podle ní bych si měla vzít nějakého bohatého, pohledného muže ze starováženého rodu. nudné co?"
,,Ne, spíše zajímavé. Pohledného, bohatého muže - třeba mě?" řekl.
,,Ehm...třeba." zasmála jsem se.
Dva dny utekli jako nic a byl tu konec výletu.

,,Esmé, můžeš na moment?" zeptal se Draco.
,,Ano." odpověděla jsem a už mě táhl k lavičce.
,,Co...ano! " odpověděla jsem a kupodivu ho...políbila!
,,Taková reakce se dala čekat." řekl a líbal dál.
,,Holky, koukejte!" slyšela jsem křičet Margaret.
Ano, takový rozruch z toho v Bradavicích byl, celý den děvčata řešili že se Hendersová muckala s Malfoyem.

Večer na pokoji jsem si povídala s Marg, pak jsme narazily na jedno téma.
,,Týjo, tobě bude letos 17 a víš co to znamená?" dorážela.
,,Jo, já vím. O můj bože, bude to s Dracem." říkala jsem.
,,To bude holka." smála se a zapálila si cigaretu.
,,Odkdy kouříš?" ptala jsem se.
,,Ode dneška. Máti mi je poslala se vzkazem, že ve vyšší společnosti je nutností kouřit!"
,,Cože? Tvoje matka?! Ta moje by mě zabila." říkala jsem.
,,No jo." odpověděla.
Zbytek večera jsme si prohlížely novou Čarodějnou dívku.

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě!!

Ůvod

27. března 2011 v 15:58 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Esmé+Draco-Láska?
Esmé + Draco = Láska?

Povídka z prostředí zmijozelské koleje a čistokrevných rodin.

Sebastian + Rosalie Henders // Lucius + Narcissa Malfoy
Esmé + Draco

Hendersovi jsou starodávnou a čistokrevnou rodinou stejně jako Malfoyovi, proto jejich potomci jsou ,,nejlepší partií" na ženění či vdávání.


Esmé + Draco = Láska?

27. března 2011 v 15:27 | Lilien Finn Lupin-Snapeová
Povídka o zmijozelské lásce a trablích.




6. Ze studentky profesorka a Fénixův řád

27. března 2011 v 13:11 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
Když jsem dokončila Bradavice byla jsem nějakou dobu doma. Jednoho dne se Remus chystal na poradu Fénixova řádu, tak jsem se rozhodla že půjdu taky-plnoletá už jsem byla, tak co.

,,Remusi, vezmeš mě sebou," zeptala jsem se.
Remus se otočil a divně se na mě podíval.
,,Když ti řeknu ne, tak ty si stejně najdeš možnost jak jít." řekl klidně.

Ve svých 19 letech jsem se stala členkou FŘ, jedním ze strážců tajemství. Ve štábů FŘ jsem trávila skoro všechen svůj volný čas. Učila jsem se novým věcem, například nitrozpyt, to mě učil samotný Brumbál. Někdy mi připadalo jako by věděl že se něco stane...
Naučila jsem se i obranná kouzla a pár zaříkadel z černé magie. Naštěstí o tom Remus nic nevěděl.

Rok utekl jako nic, mezitím se z Remuse stal profesor v Bradavicích, učil tam Obranu proti černé magii. Takže teď jsem v ústředí FŘ přímo bydlela, doma zůstaly pouze rodiče.

Právě jsme s Brumbálem dobrali účinky jedné kledby, když se mě na něco zeptal.
,,Nechcete učit v Bradavicích?"
,,Prosím? Já...nejsem na učení moc mladá a..." divila jsem se.
,,Nejste na to mladá. Profesorka co učí starodávné runy odchází a vaše znalosti run jsou pro výuku tohoto předmětu dostatečné."odpověděl Brumbál a podíval se na mě tím jeho pohledem, při kterém máte pocit že vám vidí až do duše.

Chvíli jsem se rozmýšlela a nakonec souhlasila.
,,Výtečné. Zítra vám pošlu sovu se všemi informacemi." odpověděl Brumbál.
,,Ehm. Profesore, neříkejte o tom prosím Remusovi. Řekněme že ho chci překvapit." řekla jsem a mrkla na něj.
Brumbál jen kývnul a s Puf se přemístil.

Ráno mě probudilo klepání na okno. byla tam sova s dopisem od Brumbála.
,,Slečno Lupinová,
očekávám Vás tento čtvrtek 31.srpna. Mezitím se můžete zabydlet ve svém novém pokoji. Stačí když svoje věci odletaxujete do kabinetu nebo pokoje profesorky Lupinové.
S pozdravem Albus Brumbál "

Čtvrtek, to je za dva dny!
Sbalila jsem si všechno moje oblečení, tvořené převážně dlouhými sukněmi a černými věcmi. nechala jsem si pouze to, ve kterém se do školy dostavím. zabalila jsem si také svoje knihy.
Ten den jsem všechno odletaxovala do svého nového domova.

Konečně bylo 31.srpna. Přemístila jsem se před Bradavickou bránu. Myslela jsem si že s tou budu mít problémy, protože pouštěla pouze Bradavické zaměstnance, pak jsem si uvdomila že i já jsem zaměstnanec.:)
Nakonec to byl pouze malý problém, to horší mě čekalo až za ní.

,,Co tady děláte?" Kdo vám dovolil vstoupit? ozval se za mnou ledový hlas.
,,Když dovolíte jsem nová profesorka a vstup mi dovolil sám Brumbál." otočila jsem se.
Kousek ode mě stál vysoký, černovlasý muž oblečený černém hábitu.
Podíval se na mě vražedným pohledem a nic neříkal. Rozešla jsem se do hradu.
,,Kam si myslíte že jdete?" tázal se mi.
,,Za Brumbálem a nevím co je vám potom!" odpověděla jsem.
Víc se už ten ,,netopýří muž" neptal.
Došla jsem skoro až k ředitelně když v tom se odkuďsi vynořil Remus. Rychle jsem se otočila aby mě nepoznal. Ale jak to tak býva, když se schováváte tak mě poznal.
,,Lili? Co tady děláš?" ptal se a přišel ke mě blíž.
,,Ahoj Remusi, jdu za Brumbálem kvůli jedné věci." začala jsem se vymlouvat.
,,A to jaké?"
,,Tak dobře. Budu tady učit starodávné runy."
,, Aha. Tak to gratuluju." řekl pouze.
,,Díky" odpověděla jsem.
,,Není za co. Určitě máš namířeno do ředitelny. Smím?" zeptal se a nabídl mi rámě.
,,Bude mi ctí." řekla jsem s úsměvem.
Ani jeden z nás si nevšiml černé postavy za rohem.

Později v Brumbálově pracovně se stalo něco zvláštního. Brumbál se podivně podíval na dveře a v tu ránu na ně někdo zaklepal.
,,Dále." řekl Brumbál.
Dveře se otevřely a v nich se zjevil...
,,Ach, Severusi. Pojď dál." vyzýval Brumbál.
,,Ehm, ehm." zviditelnila jsem se.
,,Pardon, představím vás. Toto je..."nedokončil Brubál, protože ho někdo přerušil.
,,Severus Snape" řekl ledový hlas.
,,Lilien Finn Lupinová" odpověděla jsem.
Chvíli jsme se na sebe dívaly, až si Brumbál musel upoutat naší pozornost.
Ředitel pořád něco povídal, už jsem nevěděla o čem mluvil.
Omluvila jsem se a šla si lehnout.

Druhý den byl plný příprav na večer.
Zabydlela jsem se ve svém pokoji a kabinetě. Pak jsem si chvíly povídala s Remusem o našich školních létech, když mluvil o Siriusovi vzpoměla jsem si na jeden příběh co mi kdysi vyprávěl.
,,Podivný student...nesnášel Jamese...jmenuje se Severus Snape." říkal kdysi Sirius.
Panebože, profesor Snape je Srabus. Z toku myšlenek mě vytrhl Remus.
,,Půjdeme do síně?" ptal se.
,,Co...jasně." odpověděla jsem.
Sešli jsme do Velké síně, kde jsme si sedli k učitelskému stolu. Seděla jsem vedle Rema, díkybohu. Vedle mě bylo ještě volné místo, zajímalo mě kdo tam sedí. nemusela jsem čekat dlouho, když vedle mě usedl Srab..., teda Snape.
Do Velké síně se nahrnulo plno prvňáčku, rozhlížely se kolem dokola. Minerva jim vysvětlovala zařazování do kolejí. Zazněla píseň Moudrého klobouku a pak už se volali jednotlivý žáci.

Všechno proběhlo tak jak mělo a začala večeře. Prohodila jsem pár slov s Minervou, když v tom jsem ucítila tlak v hlavě, někdo se na mě snažil použít nitrozpyt.
Rychle jsem si uzavřela mysl a poslala myšlenku.
,,Kdo jste a proč se mi snažíte lézt do hlavy ?!"
Ta osoba mírně nadskočila, jak se dalo tušit nebyl to nikdo jiný než Snape.
,,Vy ovládáte nutrozpyt?" ozval se mi v hlavě ledový hlas.
,,Je spousta věcí, které o mě nevíte. I kdybych to neuměla vám nedává právo lézt mi do hlavy. Snape!" dodala jsem, myslím že dost silně.
,,Ale, ale. Takže nejenom ukecaná, ale i panovačná.Vážně se nezdáte Lupinová." odpověděl a přitom udělal kyselý ušklebek.
,,Co prosím?" vyřkla jsem nahlas.
Odpovědí mi bylo stažení obočí.
Naštěstí už Brumbál ukončoval večeři a posílal studenty do společenských místností. měla jsem chuť po Snapeovi šlehnout nějakou kletbu, ale ovládla jsem se. Když jsem odcházela všimla jsem si, že má na sobě stejný dlouhý hábit jako včera.
,,Paráda" pomyslela jsem si a zkoukla svoji dlouhou sukni a vlající plášť, ještě si budou myslet že k sobě patříme.

Další den jsem učila hned od rána. Jako první jsem měla 4.ročník, pak šestý a sedmý. Probíraly jsme starodobé a novodobé runy, musím je pochválit.
Z vyučování se pomalu stával stereotyp.

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě!!


5. NKŮ, o pár let později

27. března 2011 v 11:16 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
,,Sakra, já to určitě podělám!" nadávala Nymfadora.
,,Nepoděláš, uklidni se. Přistupuj k tomu optimisticky." odpověděla jsem.
Sešli jsme do Velké síně, kde se zkoušky konaly. Dnes byl na řadě test a praktická zkouška z přeměňování.
V síni byli malé stoly po jednom místě a jeden velký, kde seděla zkoušecí komise.

Usadily jsme se a začal k nám promlouvat ředitel Brumbál.
"Budou vás střežit tyto Ctnostné zvonky…odhalí každý podvod, každou nepoctivost. Takže, aby bylo mezi námi jasno - Zakázáno je používání samopíšících, pravopisných, nebo samoodpovídacích brků, samoopravovací inkoust, pamatováčky, jakékoliv taháky i opisování od souseda. Každou takovou nepoctivost zvonky odhalí a okamžitě spustí poplach. Je vám všechno jasné? Tak tedy začněte psát!" řekl, mávl hůlkou a na stolech se objevily brky s inkoustem a papíry.

Otázky byli jednoduché, což se nedalo říct o praktické části. Zvíře se mělo přeměnit v pohár, to bylo jednoduché, jenže ten pohár musel mít určitý tvar a barvu.

Po všem tom zkoušení jsem šla do společenské místnosti. Zítra mě čekají lektvary a obrana proti černé magii a ještě další halda předmětu.
Modlila jsem se abych z těchto předmětu nerupla.
Naštěstí otázky byli docela lehké, akorát jsem zvědavá jak jsem dopadla z praktických částí. To už se stejně nedalo změnit, ale co bylo hlavní- začaly prázdniny.

V půlce července mi přišly výsledky.

Astronomie: P
Péče o kouzelné tvory: N
Kouzelné formule: V
Obrana proti černé magii: V
Jasnovidectví: P
Bylinkářství: N
Dějiny kouzel: V
Lektvary: V
Přeměňování: V

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě!!


4. Veselé Vánoce

19. března 2011 v 10:51 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Všichni školou povinni
Miluju svátky, hlavně když jsem doma. I přesto jsem se rozhodla trávit příští svátky v Bradavicích.
Byl Štědrý den. Ráno jsem zdobila stromeček společně s Remusem, pak jsem jela s otcem na hřbitov. nejlepší bylo to zdobení stromečku.
,,Ne, ne. To musíš dát výš." říkala jsem.
,,Ale ne, stejně tam nedosáhnu." oznamoval Remus na klinkající se židli.
,,Aha..a co třeba použít kouzlo?" zeptala jsem se.
,,Vingadium Leviosa!" zakřičel Remus.
Ozdoba se vznesla, na chvíli se udržela ve vzduchu a pak spadla na zem.
,,Kdybych mohla čarovat mimo školu, tak to udělám." říkala jsem a kroutila hlavou.
,,To je jenom kvůli tobě, snažim se abych se předved a přitom se leda tak ztrapním" řekl s úsměvem Remus.
Tomu jsem se prostě musela zasmát.

Už byl čas na večeři.
Celá naše rodina se sešla u velkého stolu, tak velkého že nechápu proč ho máme. V čele seděl otec, po jeho pravici Remus, naproti Removi já, a v druhém čele matka. Po večeři přišlo rozbalování dárků.Natěšeně jsem se vrhla pod stromeček.
Rozbalila jsem první dárek, zřejmě od matky, a byli to v něm dvě sukně, přesněji dvě černé dlouhé sukně. Toho večera jsem dostala spoustu krásných věcí, například sadu luxusních brků, deníky se znakem Nebelvíru a Bradavic.
Nejvíce mě potěšil dárek od Nymfadory, byl to stříbrný náramek s malou kytičkou.
tento večer jsem si dlouho povídala s Remem, ani nevím jak jsem se dostala do postele.

Druhý den, na Boží hod, k nám přišly na návštěvu James s Lily a Sirius.
,,Ahoj Lili" vyhrkli narát Potterovi.
,,Ahojky" odpověděla jsem.
Dál jsem se s Potterovými nebavila, sice s nimi byla sranda, ale ne taková jako se Siriusem.
,,Ahoj, Tichošlápku" pozdravila jsem tiše Siria.
,,Ahoj. Jak o tom víš?" zeptal se mi udiveně.
,,Remus mi o tom vyprávěl." odvětila jsem.
,,Aha. Už ti říkal o Srabusovi?" zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou.
,,No víš, jsou věco o kterých bych ti něměl říkat. Ale myslím že bys je měla vědět." řekl Sirius tajemně a začal vyprávět.
,,Za našich školních let byl v našem ročníku jeden podivný student. Stranil se ostatních, nebo spíš oni jemu, to s určitostí nevím. Chodil do Zmijozelu, možná to byl ten důvod proč byl takový. Vždy když jsme ho potkaly byl skoro pokaždé souboj, Srabus se totiž nesnášel s Jamesem." řekl.
,,Srabus? Jak se ve skutečnosti jmenoval?" ptala jsem se.
,,Jmenuje se Severus Snape." odpověděl Sirius.
V tom matka zakřičela že je oběd.

Ten den jsem přemýšlela nad tím co mi řekl Sirius. Večer jsem usínala s hlavou plnou příběhu ,,o Srabusovi".

Prázdniny utekli jako nic a já se vracela do Bradavic.

POVÍDKA JE MÉ VÝROBY-- kopírovat pouze po dohodě!!

Jsem v Nebelvírů!

6. března 2011 v 9:42 | Lilien Finn Lupin-Snapeová |  Moje kolej
Ahojky,
včera probíhalo na E-Bradavicích rozřazení čekaletů a hádejte kam jsem se dostala-do NEBELVÍRŮ! Do mé vysněné koleje... Od 7.5 se bude moct přihlašovat na hodiny, už se strašně těším!
Vabrala jsem si tři předměty na které bych chtěla chodit, sice nevim jak je budu stíhat když musim třikrát týdně jezdit na koně.



y

E-Bradavice