10. Znamení

14. listopadu 2014 v 22:55 | Lilien |  Všichni školou povinni

Rok se s rokem sešel. Žáci se vrátily po prázdninách do školy. A v ten rok to také začalo, Severusovi se začalo zabarvovat Znamení zla. Voldemort se vracel.
Mohl to být tak týden od toho dne a Severus stále nic neřekl Albusovi, to byl také důvod naší hádky.
"Už si o tom někomu řekl?" zeptala jsem se.
"Ne. Přemýšlel jsem o tom, Pán zla se nemusí vracet, může to být jenom Smrtijed snažící se svolat ostatní stoupence. Jenom jsem čekal jak moc se Znamení vybarví."
"Takže to chceš říct Řádu?"
"Ano,představ si že chci! Nejsem nějaký tvůj žák, aby si mi radila co mám dělat." začal se hádat.

"Dobře,tak se uklidni..."
"Uklidni nebo co? Zakleješ mě? Nezapomínej, že naše hůlky proti sobě nebudou bojovat..." nestačil doříct co chtěl.
"Já vím, někdy si říkám že je to škoda." vyklouzlo mi. Nastalo ticho.
"Jdu za Brumbálem." řekl Severus a odešel.

I já jsem za chvíli odešla, šla jsem do svého pokoje. Převlékla jsem se do košile a lehla si do postele, ale nemohla jsem usnout.
Rozhodla jsem se pro noční procházku po škole, vzala jsem si hnědý brokátový župan se zlatými vzory a vyšla.
Procházela jsem kolem nebelvírské místnosti a slyšela křik a smích. Ihned jsem vzbudila Buclatou dámu a vešla skrz ní do místnosti.
"Co se to tu děje?" zeptala jsem se studentu, kteří zřejmně hráli polštářovou bitvu.
"Nic paní profesorko." odpověděl jeden drzí student.
"Jestli nechcete přijít o body tak radši mlčte!" a hned všichni ztichli.
"Máte štěstí,že jsem vás napomenula já a ne S... jiný profesor. Dneska to nechám být, ale příště vás trest nemine. Běžte si lehnout!" smilovala jsem se.

Vyšla jsem z místnosti a zahnula do další chodby. V tu ránu jsem do někoho narazila, lekla jsem se, vytáhla hůlku a použila kouzlo "expelliarmus". Nic se však nestalo.
"Na mě to fungovat nebude." ozval se chladný hlas. Severus. Tady mi byla hůlka k ničemu, tak jsem si s ní alespon posvítila.
Stál proti mě, ve tváři typický úšklebek.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se chladně.
"To co tady děláš ty." odpověděl.
"Tak to aby jsme si šli každý po svém."
"Začínáš být ironická." řekl a smutně se zasmál.
"To, proto že s tebou trávím hodně času a když dovolíš už půjdu." řekla jsem a otočila se k odchodu.
Zrovna jsem zacházela do postranní chodby, když mě někdo zezadu chytil. Otočila jsem se a začala jsem dotyčného bušit do hrudi.
"Tohle už mi nikdy nedělej,Severusi,rozumíš?"
"Jak víš že to jsem já?" ptal se.
"Prostě to poznám..." začalajsem.
"Nevím jak se to stalo, ale najednou jsme se přemístily do ložnice.
Ten večer ze mě ten krásný brokátový župan sklouzl jako ještě nikdy. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

E-Bradavice